Zde je přepsaný text v plynulé a přirozené češtině:
---
Jsem v nahrávacím studiu se dvěma dalšími členy kapely, posloucháme nahrávky, které jsme pořídili, a dáváme jim finální úpravy. Tohle je opravdu naše poslední šance opravit chyby – slabé doprovodné vokály, basové noty mimo rytmus, banjo part zahraný s rozladěnou strunou B.
„Můžu to klidně přehrát,“ říkám, i když si ani nepamatuju, že jsem to hrál.
„Tou strunou jsi jen párkrát zabrnkal,“ říká náš zvukař George. „Asi to půjde upravit.“
„Jako vždycky dávám přednost řešením, která nevyžadují, abych něco dělal,“ odpovídám.
Mezitím kytarista vymýšlí názvy alba. Pokaždé, když něco vymyslí, podá mi svůj poznámkový blok a trvá na tom, abych přidal svůj návrh.
„Nežádej mě, abych vysvětloval svůj myšlenkový pochod,“ říkám a podávám mu blok zpátky.
„V této fázi neexistují špatné nápady,“ říká.
George načte další píseň. Začíná tiše, jen s kytarou a vokály, v druhé sloce a prvním refrénu graduje do rozsáhlého instrumentálního pasáže, než se zase stáhne.
„Myslím, že tady to potřebuje ještě něco,“ říkám.
„Souhlasím,“ říká George.
„Něco jiného – možná trochu námořního,“ navrhuje kytarista.
„Lodní harmonium?“ nabízím, cítíce se chytře.
„Něco v tom smyslu,“ říká.
„Dobrá,“ říká George. „Tak nachystáme harmonium.“
„Do háje,“ říkám. „Já zapomněl, že nějaké máte.“
„Hodně štěstí,“ šklebí se kytarista.
Nevím, jestli tohle staré harmonium ze studia někdy bylo na lodi, ale vypadá to tak. Dvě velké nožní pedály ovládají měch, který při stlačení hlasitě vrzá. Pamatuju si, jak jsem se to před lety snažil hrát – a taky si pamatuju, že jsme to nepoužili, protože to znělo příšerně.
„Nesahej na žádné knoflíky,“ varuje mě George přes sluchátka. „I tak to funguje jen tak tak.“
„Nesáhnu,“ říkám.
První pokus je katastrofa. Zapomenu, v jaké tónině ta píseň je. Než se namátkou trefím do D dur, osm taktů je pryč. Skrz sklo vidím, jak se všichni smějí, ale George laskavě počká, až přestanou, než mi to pustí.
„Pár chybiček,“ říká.
„Nejsem profesionální hráč na harmonium,“ bráním se.
„To bude fungovat!“ trvá na svém kytarista.
„Už to může být jen lepší,“ říká George. „Navedu tě na stejné místo.“
Lepší to není. A tady je proč: když pumpuju pedály v rytmu písně, není dost vzduchu – zvuk postupně mizí. Ale když šlapu rychleji než tempo, ztrácím veškerý cit pro rytmus.
„Jak to dělali na těch lodích?“ bručím.
„Pomohlo by,“ nabízí houslista, „kdybych šlapal pedály za tebe?“
„Nevím,“ říkám. „Možná.“
Odstrčí mě z lavice a zapojí si druhá sluchátka.
„Neposlouchej tu píseň,“ varuju ho. „To to jen zhorší.“ Sundá si je.
„Dva takty a začínáme,“ říká George.
---
(Poznámka: Sekce s propagací newsletteru byla vynechána, protože nebyla součástí hlavního příběhu.)
Starý pes nadšeně odfrkl – a pak byla pryč.
Na můj signál houslista začne energicky hrát. V mých sluchátkách to zní, jako když někdo šlape po schodech v domě s duchama. Ale když zmáčknu klávesy, noty zní jasně a čistě. Čím déle hrajeme, tím je zvuk hlasitější. A ještě hlasitější. Napadne mě: Přece to nepřehání! Přestanu před koncem.
„Promiň,“ říkám. „Měl jsem pocit, že to harmonium každou chvílí vybuchne.“
„Ha ha!“ směje se houslista.
Uděláme dalších osm pokusů, klopýtáme jako v nohách spojených závodě – jeden šlape, druhý hraje, harmonium hlasitě nabíhá a zase slábne, houslista se pokaždé, když udělám chybu, rozesměje. Nakonec George slepí první polovinu jednoho pokusu s druhou polovinou jiného a máme svůj part.
Zatímco se tohle hudební kouzlo děje, vejde naše trumpetistka.
„Ahoj,“ říká. „Jak to jde?“
„No, víš, prostě přidáváme harmonium ke všemu,“ odpovídám. Kytarista jí podá svůj seznam.
„Názvy alba,“ říká. „Přečti a přidej.“ Mlčky projede očima stránku.
„Pořád jsme ve fázi ‚žádné špatné nápady‘,“ vysvětluju.
„To je vidět,“ říká.
ČASTÉ DOTAZY
**Časté dotazy k výběru názvu nového alba vaší kapely**
### **Základní otázky**
**1. Kdo je Tim Dowling?**
Tim Dowling je novinář, humorista a hudebník známý svým vtipným psaním a kreativním přístupem k životu – skvělá inspirace pro název alba!
**2. Proč bychom měli zvážit jeho styl pro název našeho alba?**
Jeho práce kombinuje humor, ironii a srozumitelnost – ideální, pokud chcete chytrý nebo nekonvenční název alba.
**3. Jak začít s brainstormováním názvů alba?**
Zapisujte si náhodná slova, interní vtípky, texty písní nebo fráze, které vystihují atmosféru kapely. Nic není tabu!
**4. Co když se naše nápady zdají příliš divné?**
Divné je dobré! Některé z nejlepších názvů alb byly nečekané.
### **Středně pokročilé otázky**
**5. Měl by název alba souviset s hudbou?**
Může, ale nemusí. Některá alba mají abstraktní názvy, jiná jsou doslovná.
**6. Jak poznáme, že je název příliš matoucí?**
Otestujte ho na přátelích – pokud reagují zvědavostí místo zmatením, možná to vyjde.
**7. Můžeme použít citát nebo odkaz na Tima Dowlinga?**
Určitě! Jeho texty jsou plné bizarních frází.
**8. Co když se nedokážeme shodnout na názvu?**
Zkuste hlasování, kombinujte nápady nebo zvolte dočasný název – vždycky ho můžete změnit.
### **Pokročilé otázky**
**9. Jak se vyhnout problémům s autorskými právy u názvů alb?**
Rychlé vyhledání na Googlu/Spotify pomůže. Pokud jiná kapela už název má, trochu ho upravte.
**10. Měli bychom zvážit SEO pro název alba?**
Pokud chcete, aby ho lidé snadno našli, vyhněte se příliš obecným názvům nebo těm s velkou konkurencí.
**11. Může být název alba jen jedno slovo?**
Ano! – jen se ujistěte, že bude výrazné.
