Analýza deníku The Guardian a Carbon Brief odhaluje, že mezi příjemce významného klimatického financování patří Čína a bohaté ropné státy jako Saúdská Arábie a SAE. Studie zkoumala dříve nezveřejněné zprávy OSN a data OECD, které ukazují, jak jsou miliardy z veřejných prostředků využívány v boji proti globálnímu oteplování.
Šetření odhalilo obecně funkční systém, který převádí peníze z bohatých zemí s vysokými emisemi k zranitelnějším státům, čímž jim pomáhá přecházet na čistší ekonomiky a přizpůsobovat se dopadům změn klimatu. Zároveň však poukázalo na to, že největší část těchto prostředků postrádá centrální dohled, protože jejich distribuce je ponechána na uvážení jednotlivých zemí, což vede k politickým vlivům a tomu, že finance ne vždy směřují do nejkritičtějších oblastí.
Ačkoli oficiální data jsou neúplná, analýza odhadla, že v letech 2021 a 2022 putovala zhruba pětina klimatického financování do 44 nejchudších zemí světa, známých jako nejméně rozvinuté státy (LDC). Velká část této pomoci byla poskytnuta formou půjček namísto grantů, přičemž některé LDC získaly více než dvě třetiny svého klimatického financování tímto způsobem. V případech jako Bangladéš a Angola tvořily půjčky 95 % nebo více, což může zhoršovat jejich dluhovou zátěž.
Rozvinuté země poskytují klimatické finance přímo i prostřednictvím multilaterálních institucí, jako jsou rozvojové banky. Na klimatickém summitu OSN v Kodani v roce 2009 se bohaté státy zavázaly mobilizovat do roku 2020 ročně 100 miliard dolarů, čímž uznaly svou historickou odpovědnost za změnu klimatu a finanční kapacitu pomoci. Cíl byl nakonec splněn v roce 2022, ale analýza více než 20 000 projektů z let 2021–2022 ukázala, že významné prostředky směřovaly do ropou bohatých států a Číny.
Například SAE, vývozce fosilních paliv s vysokým HDP na obyvatele, obdržely přes miliardu dolarů v klimatických půjčkách od Japonska na projekty včetně pobřežního přenosového systému elektřiny v Abú Zabí a spalovny odpadu v Dubaji. Saúdská Arábie, jeden z největších znečišťovatelů uhlíkem, získala zhruba 328 milionů dolarů v japonských půjčkách na iniciativy jako solární farma a podpora své elektroenergetické společnosti.
Šest balkánských zemí usilujících o vstup do EU obdrželo více než 3,5 miliardy dolarů klimatického financování, přičemž největší podíl připadl Srbsku – desetkrát více na obyvatele než v případě LDC. Dokonce i členský stát EU Rumunsko získalo americký grant 8 milionů dolarů na studii jaderného reaktoru.
Joe Thwaites z Natural Resources Defense Council poznamenal, že ačkoli klimatické finance rostou, jsou nedostatečné pro nejchudší a nejzranitelnější komunity. Zdůraznil, že takové financování není charita, ale strategická investice řešící kořenové příčiny krizí jako jsou životní náklady, problémy dodavatelského řetězce, přírodní katastrofy, migrace a konflikty.
Během zkoumaných dvou let bylo přiděleno přibližně 33 miliard dolarů LDC, včetně států jako Haiti a Jemen, zatímco větší částka kolem 98 miliard dolarů putovala rozvojovým zemím, včetně Indie a Číny. Dalších 32 miliard dolarů zůstalo nezařazených. Indie byla jediným největším... Během sledovaného období byla Indie největším příjemcem klimatického financování, obdržela asi 14 miliard dolarů, zatímco Čína získala 3 miliardy dolarů, převážně z multilaterálních bank.
Analýza naznačuje, že nízké zastoupení nejméně rozvinutých zemí (LDC) je částečně způsobeno jejich menší populací, ale složení skupiny rozvojových zemí stále více vyvolává třenice v klimatických jednáních. Například čínská ekonomika se výrazně rozrostla od doby, kdy byla v 90. letech OSN klasifikována jako rozvojová země, a její emise na obyvatele nyní překračují evropské. Ačkoli se předpokládá, že Čína je významným poskytovatelem financování klimatických projektů v zahraničí, bránila se formálnímu účtování svých příspěvků. Klasifikační systém rozvoje OSN zůstává nezměněn od jeho zavedení v roce 1992.
Sarah Colenbranderová, klimatická ředitelka Overseas Development Institute, tento systém kritizovala: "Umožňuje bohatým zemím jako Izrael, Korea, Katar, Singapur a SAE, které mají velkou uhlíkovou stopu, vyhýbat se jejich mezinárodním závazkům. Je absurdní, že jsou zařazeny ve stejné skupině jako státy typu Togo, Tonga a Tanzanie."
Mnoho nejchudších zemí světa získává více než dvě třetiny svého klimatického financování formou půjček, přestože panují obavy, že nezvládnou splátkové podmínky a úroky. Ritu Bharadwaj, ředitelka pro klimatické finance v International Institute for Environment and Development, uvedla: "Skutečným problémem klimatického financování není výše slíbených prostředků, ale jeho struktura. Zvyšuje to finanční tlak na chudší země, a dokonce i koncesní půjčky často přicházejí s podmínkami zvýhodňujícími věřitele."
Údaje Světové banky ukazují, že LDC za stejné období splatily téměř 91,3 miliardy dolarů vnějšího dluhu – což je třikrát více než jejich rozpočty na klimatické finance. Za poslední desetiletí se splátky vnějšího dluhu nejchudších zemí ztrojnásobily, z 14,3 miliardy dolarů v roce 2012 na 46,5 miliardy dolarů v roce 2022.
Shakira Mustapha, finanční expertka z Centre for Disaster Protection, vyjádřila obavy: "Ačkoli se obecně soudí, že dluh za výdaje zvyšující růst není škodlivý, obávám se, zda si země pouze nepůjčují na splácení starých dluhů a problém tak neodkládají."
Žádosti o vyjádření zaslané ministerstvům zahraničí Číny, Japonska, Saúdské Arábie a SAE zůstaly bez odpovědi.
Metodologie:
Analýza The Guardian a Carbon Brief pokrývá bilaterální a multilaterální veřejné financování, které rozvinuté země přislíbily na klimatické projekty v rozvojových zemích. Nezahrnuje další zdroje financování, jako jsou soukromé dary nebo exportní úvěry, které se započítávají do cíle 100 miliard dolarů na klimatické finance. Data o multilaterálním financování pocházejí z OECD a bilaterální financování je čerpáno z pravidelných zpráv zemí Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu. Kvůli zpožděním v reportování nejnovější data končí rokem 2022. Vzhledem k tomu, že pouze země Přílohy II (23 industrializovaných států a EU) jsou povinny přispívat k cíli 100 miliard dolarů, bilaterální analýza je omezena na tyto přispěvatele. Pro tyto země jsme také použili metody OECD k určení jejich podílu na multilaterálním klimatickém financování.
Multilaterální finance jsme dále rozčlenili podle jednotlivých dárcovských zemí na základě jejich podílů v multilaterálních rozvojových bankách a celkových příspěvků do klimatických fondů. Tento přístup následuje metodu používanou experty World Resources Institute a ODI.
Příjemci bilaterálních projektů byli kategorizováni podle klasifikace zemí OSN. Mnoho projektů však nebylo možné zařadit, protože příjemci nebyli jmenováni, byli uvedeni jako "vícezemě" nebo byli součástí skupiny, kde financování nešlo oddělit.
Tyto nezařazené projekty nebyly započítány do částek přidělených konkrétním rozvojovým zemím, ale byly zahrnuty do celkových součtů.
Bylo to užitečné? Děkujeme za vaši zpětnou vazbu.
Mluvčí Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu okomentoval: "Nerovnosti v tocích klimatického financování ukazují, proč je naléhavě potřebná transformace globálního finančního systému. Pohled na klimatické finance jako na charitu bránil potřebnému pokroku, stejně jako jejich chápání pouze jako výdaje bez ohledu na významné lidské a ekonomické přínosy."
Letos je původní cíl 100 miliard dolarů nahrazen novým závazkem rozvinutých zemí poskytovat do roku 2035 ročně 300 miliard dolarů, s širším cílem mobilizovat 1,3 bilionu dolarů ročně. Nedávno vedoucí představitelé posledních klimatických summitů OSN zveřejnili zprávu zkoumající udržitelné způsoby získání těchto prostředků, jako jsou daně z fosilních paliv a doložky o dluhu odolném vůči klimatu. Zpráva také prosazovala více koncesního a grantového klimatického financování.
"Klimatické finance musí být dostupné, finančně únosné a spravedlivé," dodal mluvčí. "Skutečnost, že mnoho nejchudších zemí světa čelí překážkám a stále závisí na půjčkách s vysokým úrokem pro klimatické financování, zdůrazňuje naléhavou potřebu reforem."
Často kladené otázky
Samozřejmě Zde je seznam užitečných a srozumitelných často kladených otázek na téma Číny a Saúdské Arábie přijímajících klimatické půjčky.
**Základní otázky**
1. **Co jsou to klimatické půjčky?**
Klimatické půjčky jsou prostředky poskytované mezinárodními organizacemi nebo bohatšími zeměmi na pomoc jiným státům v řešení změny klimatu. Tyto půjčky je třeba splatit, často s nízkým úrokem, a jsou využívány na projekty jako obnovitelné zdroje energie, protipovodňové ochrany nebo obnova lesů.
2. **Myslel(a) jsem, že Čína a Saúdská Arábie jsou bohaté země. Proč dostávají půjčky?**
To je jádrem zmatku. Ačkoli jsou ekonomicky silné, klimatické půjčky jsou často založeny na úrovni příjmu země z doby před desítkami let nebo jejich konkrétní potřebě pomoci s rozsáhlým, nákladným projektem. Cílem je financovat klimatické akce tam, kde jsou nejúčinnější, nejen v nejchudších zemích.
3. **Kdo jim tyto půjčky poskytuje?**
Hlavními poskytovateli jsou mezinárodní finanční instituce jako Světová banka, Zelený klimatický fond a regionální rozvojové banky.
4. **Jaký je přínos poskytování půjček těmto zemím?**
Hlavním přínosem je globální dopad. Změna klimatu nerespektuje hranice. Pomoc velkým ekonomikám a velkým znečišťovatelům, jako je Čína, v přechodu na čistou energii, má obrovský pozitivní dopad na snížení globálních emisí pro všechny.
**Pokročilé / podrobné otázky**
5. **Pokud je musí splatit, jak se to liší od běžné bankovní půjčky?**
Klíčovými rozdíly jsou účel a podmínky. Klimatické půjčky jsou výhradně na environmentální projekty a typicky mají mnohem nižší úrokové sazby a delší dobu splatnosti než komerční půjčky, což je činí dostupnějšími pro rozsáhlou infrastrukturu.
6. **Nebírá to peníze chudším, zranitelnějším zemím?**
To je hlavní bod debaty a častá kritika. Kritici argumentují, že omezené klimatické finance by měly být prioritně určeny státům, které jsou zároveň chudé a vysoce zranitelné dopady změn klimatu, jako jsou malé ostrovní státy. Zastánci naopak tvrdí, že zapojení hlavních znečišťovatelů je zásadní a že zdroje financování lze rozšířit pro všechny.
7. **Jaké projekty jsou těmito půjčkami financovány v Číně a Saúdské Arábii?**
- V Číně půjčky často financují přechod od uhlí, výstavbu obrovských solárních a větrných farem a rozvoj elektrické veřejné dopravy.
- V Saúdské Arábii půjčky pomáhají financovat jejich plán Vize 2030, který zahrnuje obří solární elektrárny a iniciativy pro udržitelnější a vodou účinnější města.
