Bassem Youssef, exilový egyptský komik, až příliš dobře ví, jak vlády umějí potlačovat politickou satiru. Tento týden měl krátkou zprávu pro ty, kteří žijí pod vládou Donalda Trumpa a jeho potlačováním svobody slova: „Moji spoluobčané Američané,“ napsal na X. „Vítejte v mém světě.“
Tím, že se americký prezident zaměřil na prominentní americké satiriky, se zařadil po bok neliberálních a přecitlivělých světových lídrů, kteří neunesou vtip.
Nejnovější obětí toho, co kritici nazývají kampaní za umlčování nesouhlasu, je Jimmy Kimmel, jehož pozdně noční talk show na ABC byla pozastavena následkem vládního nátlaku. Tento krok přichází jen několik týdnů poté, co CBS zrušila satirický pořad Stephena Colberta, a navazuje na další Trumpem vedené snahy o potlačení mediálních a akademických hlasů.
Prezidentovi oponenti tvrdí, že se zužující prostor pro svobodu slova signalizuje posun k autoritářství v Trumpově Americe. Senátor Bernie Sanders řekl stanici MSNBC, že se země ubírá směrem k utlačovatelským režimům, jako je Rusko a Saúdská Arábie. „Toto je jen další krok vpřed,“ prohlásil.
Od egyptského vojenského vůdce Abdala Fattáha Sísího po indického populistického premiéra Narendru Modího komici často umlknou, jakmile demokracie upadá.
Youssef je jedním z nejznámějších komiků, jejichž život byl převrácen naruby kvůli jejich politické satiře. Poprvé si získal slávu televizní show, která zesměšňovala egyptský režim.
Youssef, často nazývaný „egyptský Jon Stewart“ kvůli inspiraci americkým moderátorem a jejich vzájemné podobě, je bývalý kardiochirurg, který se stal známou tváří.
Jeho satira z něj však udělala cíl dvou protichůdných vlád. Poprvé byl zatčen v dubnu 2013 a obviněn z urážky islámu a tehdejšího egyptského prezidenta. O několik měsíců později, když Sisí převzal moc, byl Youssef nucen svůj pořad zrušit a uprchnout ze země.
Youssef uvedl, že jeho boj nebyl jen proti represivním egyptským vůdcům, ale také proti konzervativní kultuře. „V Egyptě jsme neměli pro satiru prostor. Vydobyli jsme si ho sami. Museli jsme za něj bojovat,“ vysvětlil v rozhovoru z roku 2015. „Protože pro tento druh satiry neexistuje žádná platforma ani infrastruktura, byli jsme vytlačeni… Stojíme proti generacím, které tento způsob myšlení nemají. Byl to těžký boj do kopce.“
Komici v dalších zemích byli také strženi vlnou nacionalistického nadšení.
V Indii, která má historii živých veřejných debat, je podle kritiků od doby, před více než deseti lety, kdy Modího hinduistická strana Bharátíja džanata (BJP) usedla k moci, méně prostoru pro výzvy pravicové nacionalistické vládě.
Komici a komediální podniky čelí stále většímu tlaku. V roce 2021 byl muslimský komik zadržován několik týdnů kvůli údajně urážlivým vtipům o hinduistických božstvech, ačkoli je nikdy neřekl. Stejný rok čelil Vir Das vlně kritiky a policejním oznámením od úředníků BJP poté, co v monologu poukázal na rozpory v indickém přístupu k právům žen a náboženství.
V roce 2017 podala bombajská policie trestní oznámení na komika kvůli tweetnuté fotografii Modího upravené Snapchatovým filtrem psa, který mu dodal psí rysy.
Podobné incidenty se odehrály v Rusku. Stand-up komik Idrak Mirzalizade, ázerbájdžánského původu a běloruského občanství, byl zadržován na 10 dní a později mu byl vstup do země zakázán za vtipy o otevřeném rasismu v Rusku.
Zdá se, že komedie je někdy považována za nadnárodní zločin.
V roce 2016 turecká vláda požadovala stíhání německého komika za satirickou báseň o jejím prezidentovi, která byla odvysílána v pozdně noční televizní show. Na německé veřejnoprávní stanici ZDF seděl Jan Böhmermann před tureckou vlajkou s malým zarámovaným portrétem Recepa Tayyipa Erdoğana za sebou. Přečetl báseň, která tureckého prezidenta obviňovala z utlačování menšin a „kopání do Kurdů“.
Erdoğanův právník Michael Hubertus von Sprenger usiloval o úplný zákaz básně. Tehdy se německá kancléřka Angela Merkelová potýkala s rozsáhlou kritikou za to, co mnozí vnímali jako podvolení se nátlaku z Ankary.
Böhmermann později řekl, že má pocit, že ho Merkelová „napíchla na vidličku a podala“ Erdoğanovi, a varoval, že její činy ohrožují svobodu slova v Německu. Ačkoli bylo trestní stíhání proti němu nakonec zastaveno, Böhmermann byl umístěn pod policejní ochranu.
Často kladené otázky
Zde je seznam častých otázek o vztahu komedie a demokracie podaných jasným a přirozeným tónem.
Obecné otázky pro začátečníky
Otázka: Co znamená fráze „smích často umírá spolu s demokracií“?
Odpověď: Znamená to, že v společnostech, kde je svoboda slova omezena, se komici nemohou bez obav z trestu vysmívat představitelům nebo závažným tématům. To ubíjí spontánnost a upřímnost, které skvělá komedie potřebuje.
Otázka: Proč je komedie tak důležitá pro zdravou demokracii?
Odpověď: Komedie drží moc accountable. Tím, že si utahují z politiků a mocných institucí, komici vystupují jako hlídací psi. Dokážou poukázat na pokrytectví, korupci a hloupé nápady způsobem, jakým to zpravodajství často nedokáže, a činit tak složitá témata srozumitelnými pro všechny.
Otázka: Můžete uvést reálný příklad?
Odpověď: Jistě. V Sovětském svazu byly vtipy o vládě formou tiché rebelie, které se vyprávěly potají. Dnes v zemích s přísnou cenzurou komici často čelí zatčení, pokutám nebo horšímu za vtipy, které by v demokracii byly považovány za normální satiru.
Otázka: Ale nemohou se komici prostě vyhýbat politice a být vtipní?
Odpověď: Mohou, ale často to omezuje jejich umění. Nejpůsobivější komedie často vychází z pozorování skutečného života a politika je jeho obrovskou součástí. Vyhýbat se jí znamená ignorovat hlavní zdroj materiálu o moci, společnosti a lidském chování.
Pokročilé / praktické otázky
Otázka: Není „cancel culture“ v demokraciích také hrozbou pro komedii?
Odpověď: To je velmi diskutované téma. Někteří tvrdí, že backlash na sociálních sítích vytváří novou formu cenzury, kvůli které se komici bojí zabývat citlivými tématy. Jiní to vidí jako veřejnou odpovědnost, nikoli státní cenzuru. Klíčový rozdíl je v tom, že v demokracii komika vláda obvykle za vtip neuvězní.
Otázka: Jak se komici v nedemokratických zemích stále dokážou prosadit?
Odpověď: Často používají zašifrovaný jazyk, alegorie a absurdní humor, kterému jejich místní publikum rozumí, ale který je dostatečně vágní, aby se vyhnul oficiálnímu odsouzení. Mohou také vystupovat v undergroundu nebo sdílet materiál výhradně na šifrovaných messaging aplikacích.
Otázka: Jaký je rozdíl mezi satirou a pouhým urážením?
