Šéf OSN pro klima uvedl, že země, které přijmou přechod k čistší ekonomice, zaznamenají významné ekonomické výhody, přičemž jako příklad uvedl Čínu. Jeho vyjádření přichází před klíčovým summitem světových lídrů, který se koná tento týden.
V závěrečné výzvě k hlavám vlád pozvaným do New Yorku generálním tajemníkem OSN Simon Stiell, výkonný tajemník Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, varoval, že vlády pravděpodobně nesplní letošní zářijový termín pro předložení klimatických závazků vyžadovaných Pařížskou dohodou. Zdůraznil však, že stále mohou přetvořit své ekonomiky, aby profitovaly z nízkoemisního růstu.
„Posouváme se správným směrem,“ uvedl Stiell. „Ne dost rychle, ne dost hluboko – ale pokrok, který země učinily v přechodu k nízkoemisní ekonomice, ukazuje, že něco funguje. Musíme využít všech dostupných nástrojů, abychom věci urychlili.“
Ve středu během Valného shromáždění OSN provedou Stiell a generální tajemník OSN António Guterres závěrečný tlak na světové lídry – s výjimkou Donalda Trumpa, který se jednání nezúčastní – aby představili své národní klimatické plány před summitem COP30 v Brazílii letos v listopadu. Tyto plány, známé jako vnitrostátně stanovené příspěvky (NDC), jsou požadavkem Pařížské dohody a mají nastínit, jak země omezí globální nárůst teploty na 1,5 °C oproti předindustriální úrovni. Za tímto prahem se klimatické dopady stávají katastrofickými a nevratnými.
Původní termín pro tyto plány – které pokrývají příští klíčové desetiletí emisí skleníkových plynů – byl letošní únor. Kvůli politické turbulenci po Trumpově zvolení však Stiell termín prodloužil na konec tohoto měsíce. OSN následně vyhodnotí, zda předložené NDC odpovídají cílům Pařížské dohody.
Stiell uznává, že NDC nesplní cíl 1,5 °C, neboť se očekává, že mnoho zemí – včetně USA, Ruska a Saúdské Arábie, které v poslední době blokují klimatická jednání – předloží nedostatečné plány. Obavy se týkají také dalších velkých znečišťovatelů, jako je Čína a EU, navzdory jejich veřejným slibům ohledně klimatických opatření.
Přestože Čína učinila působivé pokroky v zelených technologiích – obnovitelné zdroje nyní pokrývají čtvrtinu její elektřiny, elektrická vozidla obsazují polovinu trhu a loni dosáhly nízkoemisní exporty 177 miliard dolarů – očekává se, že její NDC bude slabší, než je nutné, a příliš opatrný v odhadech snížení emisí. To odráží jak tendenci Pekingu slibovat méně a dodávat více, tak opatrnost v reakci na nejistotu vyvolanou Trumpovou administrací.
EU, dlouho lídr v klimatické politice, se potýká s vnitřními spory, jelikož některé členské státy reagují na populistický odpor. Své NDC nedokončila a termín na konci měsíce nestihne. Tento týden však ministři EU vydali „prohlášení o záměru“ snížit emise do roku 2035 o 66,25 % až 72,5 % ve srovnání s úrovněmi z roku 1990. To je méně než 79 % nebo více, což aktivisté a experti považují za dosažitelné.
Stientje van Veldhovenová, ředitelka pro Evropu ve World Resources Institute, varovala: „Evropské prohlášení ponechává prostor pro pokrok, ale široké rozpětí může vysílat smíšené signály, oslabit důvěru investorů a poškodit pracovní místa, energetickou bezpečnost a konkurenceschopnost. Pokud EU skončí na spodní hranici – řekněme 66,3 % – dosáhnout o pouhých pět let později 90 % bude extrémně obtížné. To podkopává dlouhodobou politickou jistotu potřebnou pro…“ Investoři a společnosti potřebují jasné signály. Austrálie nedávno oznámila svůj klimatický závazek, jehož cílem je do roku 2035 snížit emise o 62–70 %. Tento cíl je však stále příliš nízký ve srovnání se 75% snížením, které je podle analytiků nutné pro udržení oteplení within 1,5 °C. Selhání při závazku úplného odstavení fosilních paliv rozhněvalo environmentalistické skupiny. Austrálie soutěží s Tureckem o pořádání summitu COP31 příští rok.
Přesto šéf OSN pro klima Simon Stiell věří, že COP30 může stále uspět, pokud nastíní způsoby, jak řešit současné nedostatky, a zdůrazní výhody přechodu na zelenou ekonomiku. V exkluzivním rozhovoru pro Guardian v klimatickém sídle OSN v Bonnu Stiell uznal, že národní klimatické závazky jsou slabší, než požaduje věda. Přesto zdůraznil jejich důležitost pro nasměrování reálných ekonomických rozhodnutí.
Poukázal na více než 2 biliony dolarů soukromých investic do zelené energie a nízkoemisních odvětví v loňském roce, což daleko překonalo 1 bilion dolarů investovaných do fosilních paliv. „Vidím příslib, vidím činy,“ řekl. „Vidím hmatatelné výstupy. Ale ne dost.“
Běžné je odmítat každoroční klimatické konference OSN jako neefektivní – Greta Thunbergová je proslule nazvala „blá blá blá“. Přesto před Pařížskou dohodou z roku 2015 směřoval svět k oteplení o více než 5 °C, což by Zemi učinilo k nepoznání. Dnes, pokud budou splněny všechny současné závazky, se projected oteplení pohybuje kolem 2,7 °C. I když stále příliš vysoké, představuje to pokrok. Stiell zdůraznil, že letošní klimatické závazky musí přinejmenším „ohnout křivku“ směrem k 1,5 °C, i když tomuto cíli nedosáhnou.
Vyzval lidi, aby na tyto konference nahlíželi jako na součást probíhajícího procesu, a neočekávali, že jakékoli jednotlivé setkání vyřeší vše. „Stanovujeme falešná očekávání, že vše musí být vyřešeno v daném okamžiku,“ řekl.
Stiell také požadoval posun v poselství OSN, odklon od strašlivých varování, která vlády řešící ekonomické výzvy často ignorují. Místo toho plánuje představovat konkrétní příklady, jako je úspěch Číny v přilákání miliard investic a generování významných zisků prostřednictvím čisté energie a zelené transformace.
„Vyprávěli jsme pouze část příběhu,“ vysvětlil. „Zaměřili jsme se na dopady na životy a živobytí, ale nezdůraznili jsme ekonomické výhody – jako je tvorba pracovních míst, potravinová a vodní bezpečnost, lepší zdraví a celkový ekonomický růst poháněný silnými klimatickými opatřeními.“
Také poznamenal, že země stále více rozpoznávají náklady nečinnosti. Rostoucí životní náklady po celém světě zhoršily zdražování potravin spojené s extrémním počasím. I v bohatých oblastech USA a UK se domy a podniky stávají nepojistitelnými – problém, který byl dříve omezen na chudší, zranitelné regiony.
Klimatická krize má nakročeno narušit kapitalismus, jak jej známe.Šéf OSN pro klima varuje před ekonomickým nebezpečím z klimatické krize
Simon Stiell, šéf OSN pro klima, varoval, že závažné klimatické dopady, které dlouho nesly zranitelné národy, nyní dosahují i k nejbohatším a nejvyspělejším ekonomikám světa – což je jasné znamení, že se podmínky mění.
Škody související s klimatem již stojí stovky miliard dolarů ročně a toto číslo roste. Během něco málo přes deset let by tyto náklady mohly překročit 5 % globálního HDP každý rok. „To znamená významnou recesi,“ vysvětlil Stiell, „jakou jsme předtím neviděli, protože škody budou přetrvávat rok co rok, místo aby se zmírnily, jako je tomu u typických ekonomických poklesů.“
Pokud byla nedávná inflace dostatečná k destabilizaci vlád a ovlivnění voleb, dopad klimatické krize na životní náklady bude mnohem závažnější. Stiell poznamenal: „Viděli jsme, jak se cena vajec stala symbolem chybné ekonomické politiky a špatného managementu. Nyní si představte, že se to násobí u všeho, co kupujete – jídlo, oblečení, doprava, vytápění a chlazení vašeho domova.“
Ve srovnání s tím, řekl, „by Covid a globální finanční krize bledly into insignificance.“ Varoval, že vlády, finanční poradci a ekonomové, kteří tato rizika ignorují, tak činí na vlastní nebezpečí.
Stiell mluví z osobní zkušenosti. Loni hurikán Beryl zdevastoval jeho domovský ostrov Carriacou v Grenadě, což připomnělo destrukci, kterou byl svědkem po celém světě. „To ve mně hluboko hoří,“ sdílel. „Je tam hněv, je tam frustrace.“
Jeho výzvou je předat naléhavost COP30, složitost jednání OSN a varování vědců způsobem, který rezonuje s globální veřejností. „Pouze zvonit na poplach nestačí,“ zdůraznil Stiell. „Musí to být komunikováno v termínech, které jdou beyond tabulky a jsou srozumitelné obyčejným lidem, spotřebitelům a voličům.“
„Ale na druhé straně,“ dodal, „vidím také příležitosti. Vidím naději, vidím odolnost. Odhodlání lidstva je posilující.“
Často kladené otázky
Samozřejmě Zde je seznam ČKD o optimismu šéfa OSN pro klima ohledně zelené transformace, navržený tak, aby byl jasný a užitečný.
Obecné porozumění
Otázka: Co je to zelená transformace?
Odpověď: Je to globální posun od ekonomiky založené na fosilních palivech k ekonomice poháněné čistou, obnovitelnou energií. Zahrnuje také zvyšování energetické účinnosti našich domovů, dopravy a průmyslu.
Otázka: Kdo je šéf OSN pro klima a proč je jejich optimismus důležitý?
Odpověď: Šéf OSN pro klima je vedoucím Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, organizace, která řídí globální klimatická vyjednávání. Jejich optimismus je významný, protože signalizuje, že navzdory výzvám klíčoví globální lídři vidí konkrétní pokrok a momentum, což může povzbudit více zemí a společností k akci.
Otázka: Jaké konkrétní důvody uvedl šéf OSN pro klima pro svůj optimismus?
Odpověď: Běžné důvody zahrnují rapidně klesající náklady na obnovitelnou energii, rekordní úrovně nových investic do zelených technologií, silnější klimatické politiky hlavních zemí a rostoucí veřejnou poptávku po akci.
Výhody a pokrok
Otázka: Jaké jsou hlavní výhody zelené transformace?
Odpověď: Největší výhodou je boj proti změně klimatu. Ale také vytváří nová pracovní místa v zelených odvětvích, snižuje znečištění ovzduší a může zvýšit energetickou nezávislost využíváním místních obnovitelných zdrojů místo dovážených fosilních paliv.
Otázka: Můžete mi uvést reálný příklad fungující zelené transformace?
Odpověď: Ano. Rychlý růst elektrických vozidel je prvotřídním příkladem. Prodeje celosvětově rostou, jak náklady klesají a nabíjecí infrastruktura se rozšiřuje, což přímo snižuje emise z dopravy.
Otázka: Dochází ke zelené transformaci skutečně dostatečně rychle na splnění klimatických cílů?
Odpověď: Většina expertů souhlasí, že pokrok je dosahován, ale stále není dostatečně rychlý na omezení globálního oteplování na 1,5 °C. Optimismus se týká zrychlení transformace, ne toho, že práce je dokončena. Ještě stále je zapotřebí urgentnější akce.
Výzvy a obavy
Otázka: Jaké jsou největší překážky nebo problémy zpomalující zelenou transformaci?
Odpověď: Klíčové výzvy zahrnují vysoké počáteční náklady na nové technologie pro některé země, politický odpor ze strany zájmů fosilních paliv, potřebu modernizace starých energetických sítí a zajištění spravedlivé transformace pro pracovníky v tradičních energetických sektorech.
