Viktor Orbán opustil scénu. Co znamená jeho odchod pro Evropu? Naše panelová diskuse přináší názory.

Viktor Orbán opustil scénu. Co znamená jeho odchod pro Evropu? Naše panelová diskuse přináší názory.

Ukázali jsme, že ani zakořeněné neliberální režimy nejsou neporazitelné.

Zsuzsanna Szelényi, programová ředitelka Demokratického institutu CEU a autorka knihy Poskvrněná demokracie: Viktor Orbán a podvracení Maďarska

"Evropa! Evropa! Evropa!" To skandovaly v neděli na březích Dunaje desetitisíce z nás, zatímco Péter Magyar oslovoval jásající dav. S rekordní volební účastí 77 % způsobili Maďaři politické zemětřesení a dali Magyarově straně Tisza první reálnou příležitost za 16 let rozebrat systém vybudovaný Viktorem Orbánem.

Pravda je, že základy Fideszu praskaly už delší dobu. Politický skandál z roku 2024 odhalil hluboký morální rozvrat v samotném jádru jeho režimu. Také rozbil jeden z ústředních mýtů jeho vlády: že jeho politické instinkty jsou neomylné. Magyarův nepravděpodobný vzestup umožnilo zhoršující se ekonomická bilance vlády a rostoucí hněv nad jejím proruským a protievropským postojem. Po léta se maďarští voliči cítili uvězněni mezi autoritářskou vládou a slabou, rozhádanou opozicí. Magyar tuto patovou situaci prolomil.

To, že se mu to podařilo, je pozoruhodné. Byl nucen čelit stranickému státu: systému udržovanému obrovskými institucionálními, finančními a propagandistickými zdroji a bráněnému neúnavnými pomlouvačnými kampaněmi. Vím, jak skličující to může být, protože jsem se s tím sama jako opoziční politička setkala před pouhými několika lety.

Přesto Magyar pochopil něco podstatného. S neúnavnou energií vedl kampaň po celé zemi, jezdil do malých měst a provinčních center, která byla dlouho považována za politicky uzavřená. Jeho konzervativně-populistický jazyk ho chránil před známými útoky na liberální politiky. Tím, že postavil otázku "východ nebo západ" do centra pozornosti, dal voličům jasno, které v maďarské politice dlouho chybělo.

Ve svém vítězném projevu učinil Magyar ambiciózní sliby obnovit právní stát a napravit vztahy s EU a NATO. Tyto sliby bude také mimořádně obtížné splnit. Magyar možná získal moc, ale nezdědil normální stát. Čelí vážným ekonomickým tlakům, obrovským očekáváním veřejnosti a opozici ve Fideszu, která i v porážce si zachovává rozsáhlou neformální moc a vliv. Orbánův systém infiltroval stát, média, ekonomiku i samotnou politickou kulturu. Sesadit Orbána z úřadu je jedna věc. Rozebrat orbánismus je něco zcela jiného.

A přesto byl překročen rozhodující práh. Nakonec strategie Orbánova režimu, která vynakládala všechny dostupné zdroje na vlastní udržení, nevedla k trvanlivosti, ale k vyčerpání. Systém zkostnatěl, přestřelil a nakonec se zlomil. Jsem nesmírně hrdá, že jsme my Maďaři ukázali, že ani zakořeněné neliberální režimy nejsou neporazitelné.

Nejtěžší otázkou však není, zda lze Orbána porazit, ale zda lze skutečně napravit politickou, právní a morální spoušť, kterou po sobě zanechá.

Toto je vítězství liberalismu ve světě.

Nathalie Tocci, expertka na mezinárodní vztahy a sloupkařka Guardian Europe

Málokdy jsou volby tak významné mimo zemi jako uvnitř ní. Maďarsko je takovým případem. Rozhodné vítězství Pétera Magyara dává Maďarsku příležitost vyhrabat se z díry, kterou Orbán vykopal od nástupu k moci v roce 2010. Maďarský lid drtivě hlasoval pro změnu a ta je nyní možná – ale není to samozřejmost.

Příklad Polska ukazuje, jak těžké je zvrátit roky autoritářství, zejména když byl systém zmanipulován tak, aby zajistil své vlastní přežití. Pro Magyara nebude snadné obnovit právní stát, nezávislou justici, svobodný tisk, živou občanskou společnost a ochranu lidských práv. Bude čelit tvrdému odporu všech těch, kteří těžili z Orbánova kamarádšoftského kapitalismu. Magyarovo zvolení tedy bylo klíčovou bitvou v dlouhé válce, která stále trvá. Cesta Maďarska zpět k demokracii bude pravděpodobně pomalá a nejistá, ale širší politický dopad Orbánovy porážky je hluboký a bezprostřední. Odstraňuje trvalý trn v patě EU – zejména pokud jde o Ukrajinu.

Globálně byl Orbán průkopníkem, symbolem a inspirací pro nacionalistickou pravici. K moci se dostal v době, kdy byl Trump realitním developerem, Giorgia Meloniová byla neznámou státní tajemnicí, Marine Le Penová a Nigel Farage byli okrajovými postavami a Alice Weidelová pracovala jako finanční poradkyně. Maďarský lídr sloužil jako vzor pro krajně pravicové politiky napříč Evropou a USA – proto jeho kampaň hledala podporu u těchto osobností, včetně oficiální návštěvy amerického viceprezidenta J.D. Vance těsně před volbami.

Orbánova porážka nezaručuje okamžitý návrat Maďarska k demokracii, ale znamená vítězství liberalismu v globálním měřítku – dokonce více než v samotném Maďarsku.

Žádný krajně pravicový lídr ho nedokáže nahradit. To je důvod k oslavě
Cas Mudde, profesor mezinárodních vztahů na University of Georgia a autor knihy The Far Right Today

Volby v Maďarsku připomínají, že veřejná debata často přehnaně zdůrazňuje sílu autoritářství a slabost demokracie. Orbánovo přijetí výsledku také ukazuje, jak výjimečný je Donald Trump v tom, že odmítl uznat svou volební porážku v roce 2020.

Výsledek bude použit k podpoře nejrůznějších chybných tvrzení – od toho, že to znamená konec krajní pravice v Evropě, až po myšlenku, že Orbán prohrál kvůli spojení s toxicitou Trumpova režimu. Ve skutečnosti šlo o specificky maďarskou událost, vysvětlitelnou maďarskými faktory, jako je 16 let korupce a špatného ekonomického řízení – nikoli mezinárodními faktory, včetně návštěvy J.D. Vance v Budapešti.

Jistě, američtí republikáni mohou letos na podzim v pololegislativních volbách dopadnout špatně a Národní sdružení možná příští rok znovu nezíská francouzské prezidentské křeslo, ale nebude to kvůli Orbánově porážce. A zatímco Orbánův režim byl nejdůležitějším sponzorem infrastruktury evropské krajní pravice – včetně think tanků a univerzit – jeho politický dopad se zdá být přinejlepším skromný.

Přesto má tento výsledek pro evropskou politiku silnou symbolickou hodnotu. Orbán během uprchlické krize v roce 2015 nahradil Marine Le Penovou jako neoficiální lídr stále hluboce rozdělené evropské krajní pravice. Také dal krajní pravici trvalou přítomnost v Evropské radě, kde vetoval nebo blokoval mnoho rozhodnutí EU, a v Evropské komisi – maďarští komisaři projevovali větší loajalitu Orbánovi než EU.

Orbán je prozatím pryč. A zatímco existují další krajně pravicoví politici (jako Giorgia Meloniová) a evropští narušitelé (jako slovenský premiér Robert Fico), žádný z nich nemá záměr, moc nebo zdroje, aby zaplnil prázdné místo po Orbánově porážce. A to je to, co bychom dnes měli oslavovat.

EU musí naléhavě najít způsoby, jak se vypořádat s budoucími Orbány
Zselyke Csaky, hlavní výzkumná pracovnice v Centru pro evropskou reformu

Toto je historický okamžik pro Maďarsko a Maďary – a výsledek je významný i pro zbytek Evropy. Šestnáct let trvající neliberální, protidemokratický experiment skončil a je čas na oslavu. Ale s velkou většinou přichází obrovská odpovědnost pro novou vládu v Budapešti. I Evropa se musí naléhavě poučit.

V hlavních městech EU a v Bruselu vzbudilo vítězství Pétera Magyara obrovskou úlevu. Ale úzkostlivé očekávání před hlasováním a skutečnost, že mnozí lídři EU prostě doufali, že se "problém Orbán" po těchto volbách vytratí, odhaluje hlubší problém: EU stále nemá ucelenou strategii pro řešení demokratického úpadku ve svých řadách. Unie by mohla čelit důsledkům dříve, než se očekávalo. I přes vytrvalé úsilí současný rámec EU postrádá mechanismus pro vyloučení členských států, které porušují právní stát. V roce 2018 zahájil Brusel vůči Maďarsku řízení podle článku 7 kvůli porušování právního státu Viktorem Orbánem a zmrazil přes 30 miliard eur z fondů EU. Nepodařilo se mu však získat jednomyslnou podporu potřebnou k rozhodujícímu dopadu. Mnoho členských států se rádo schovávalo za Orbánovy obstrukční postoje v otázkách, jako je migrace a další sporná témata. Tato zkušenost zdůrazňuje potřebu, aby se EU lépe vybavila pro zvládání podobných výzev – nejen budoucích orbánovských postav, ale i potenciálně významnějších, jako jsou Marine Le Penová nebo Jordan Bardella ve Francii.

Volby v Maďarsku představují pro Evropu příležitost vyjít posílená a řešit své základní problémy. Je to šance konečně poskytnout Ukrajině potřebnou podporu, zajistit ambiciózní sedmiletý rozpočet EU, pokročit v rozšiřování a snížit požadavek jednomyslnosti v zahraniční politice, který umožňoval jednotlivým zemím držet kontinent jako rukojmí.

S blížícími se volbami do Evropského parlamentu v roce 2027 musí EU jednat rychle. To, co Evropa udělá v nadcházejících měsících, určí, zda toto vítězství představuje skutečný zlom, nebo jen dočasné příměří.

Pod novým vedením se očekává, že Maďarsko podpoří Ukrajinu. Rozsah drtivého vítězství strany Tisza Pétera Magyara – která má podle projekcí získat dvoutřetinovou ústavní většinu – je vpravdě historický. Tento výsledek umožní Magyarovi začít rozebírat Orbánovu rozsáhlou kontrolu nad maďarskou vládou, justicí, médii a dalšími institucemi. Mnoho dlouholetých bašt Fideszu padlo ve prospěch Tiszy, takže Orbán nemá důvod zpochybňovat parlamentní výsledky. Očekává se, že nová vláda bude hladce složena 12. května.

Magyar bude okamžitě pracovat na uvolnění miliard eur z zmrazených fondů EU, přičemž Brusel pravděpodobně projeví flexibilitu. Zvrátí Orbánovo veto na pomoc Ukrajině, čímž otevře cestu pro 90 miliard eur podpory. Zatímco před volbami byl v této otázce opatrný, nyní může Magyar více přiblížit Maďarsko evropskému mainstreamu ve většině záležitostí.

Na domácí scéně se očekává, že Magyar rozebře propagandistický aparát Fideszu a instituce jako Úřad na ochranu suverenity, které Orbán používal k obtěžování nevládních organizací a kritiků. Nový premiér bude mít krátké období klidu, ale bude pod tlakem, aby zrušil opatření jako cenové stropy na maloobchod, která jsou součástí Orbánovy "rodinné ochrany".

Výzvy přetrvávají. Magyarův tým má omezené zkušenosti s vládnutím, ale očekávání veřejnosti jsou vysoká. Navíc štědré vládní výdaje začátkem roku 2024 omezí jeho rozpočtové možnosti. Období klidu může být krátké.



Často kladené otázky
Samozřejmě Zde je seznam ČKD o hypotetickém odchodu Viktora Orbána rámovaný kolem tématu panelové diskuse



Základní otázky



1 Kdo je Viktor Orbán a proč je tak významný

Viktor Orbán je maďarský premiér funkci zastává od roku 2010 Je vysoce vlivnou a kontroverzní postavou evropské politiky známou svým nacionalistickým modelem neliberální demokrace tvrdým postojem k imigraci a častými střety s Evropskou unií ohledně právního státu a demokratických standardů



2 Opustil Viktor Orbán skutečně úřad

Ne jedná se o hypotetický scénář ČKD vycházejí z panelové diskuse zkoumající potenciální důsledky pokud by opustil politickou scénu



3 Co znamená opustil scénu

Může to znamenat několik věcí prohra ve volbách odchod z politiky nebo neschopnost vést z jiných důvodů Tato fráze implikuje zásadní posun od jeho přímé dominantní kontroly nad maďarskou politikou



4 Proč by jeho odchod byl pro Evropu velkou věcí

Orbán byl mocným disruptivním hlasem v EU často blokoval nebo zpochybňoval kolektivní rozhodnutí o otázkách jako migrace sankce a podpora Ukrajiny Jeho absence by významně změnila dynamiku jednání v EU a rovnováhu sil mezi nacionalistickou a federalistickou vizí Evropy



Středně pokročilé otázky o dopadu



5 Co by se v Maďarsku změnilo jako první pokud by Orbán odešel

Uvnitř země by pravděpodobně došlo k mocenskému boji v jeho straně Fidesz Rozsáhlý systém loajalistů v médiích byznysu a institucích který vybudoval by mohl začít praskat Opoziční strany by viděly velkou příležitost což by potenciálně vedlo k politické nestabilitě nebo pluralističtější